Stíny zákonnosti - stín druhý
Vážení kolegové, v tomto vydání našich novin pokračujeme v seriálu o křiklavých případech porušování zákona o služebním poměru. Ten dnešní je věnován propuštění ze služebního poměru. Ukazuje, kam až vede aplikace ustanovení § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru, jehož protiústavnost je, podle mého názoru, více než zřejmá.
Policista byl v roce 2007 rozhodnutím ředitele okresního ředitelství policie propuštěn ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru. Důvodem propuštění byla skutečnost, že jmenovaný porušil služební slib tím, že dne 13. listopadu 2007
1. bez souhlasu nadřízených opustil ve 12:00 hodin služebnu a po dobu 3 hodin nevykonával službu,
2. ve 20:00 hodin téhož dne udeřil do obličeje kolegu,
3. okolo 20:00 hod. dále porušil ustanovení § 15 písm. a) a § 16 odst. 1 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, a rozkaz ředitele č. 75/2007, neboť se pohyboval po dobu 40 minut v budově okresního ředitelství,
a dne 14. listopadu 2007 řádně nenastoupil do služby, když v 06:04 hodin sdělil textovou zprávou, že je neschopen k výkonu služby, ale v 09:00 ještě neměl vystaveno potvrzení o neschopnosti ke službě.
Tímto se podle odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru.
Proti rozhodnutí o propuštění podal navrhovatel odvolání, které bylo rozhodnutím ředitele správy zamítnuto.
Obě uvedená rozhodnutí trpí zcela zásadními právními vadami. Služební funkcionář může rozhodnout o propuštění příslušníka z důvodu porušení služebního slibu pouze tehdy, má-li jednání znaky trestného činu. Služební funkcionář v jednání příslušníka spatřoval hned několik trestných činů, když u odůvodnění uvedl:
„Formální znaky trestného činu u jednání policisty lze spatřovat v následujícím:
- ke škodě cizího majetku sebe obohatí tím, že uvedl někoho v omyl (trestný čin podvod). Není pochyb v tom, že za službu dostává služební příjem, pokud se svévolně vzdálí, je placen i za dobu, po kterou nepracuje a kterou tráví v baru.
- dopustil se veřejně na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, napadne jiného (trestný čin výtržnictví). Napadení podpraporčíka Tomáše Šmída se odehrálo před obvodním oddělením, tedy na místě veřejnosti přístupném a veřejně.
- kdo úmyslně neprovede rozkaz (trestný čin neuposlechnutí rozkazu). Pohyboval se po obvodním oddělení v podnapilém stavu, přestože to rozkazem okresního ředitelství zakázáno, porušoval i rozkaz policejního prezidenta. Jeho pracovní doba – služba je také stanovena rozhodnutím vedoucího – plánem služeb. Obecně lze mít vůbec za to, že již samo neuposlechnutí nějakého interního aktu řízení má z formálního hlediska znaky trestného činu.“
Rázně se okresní ředitel vyrovnal také s materiálními znaky trestného činu, když v odůvodnění uvedl, že „Nebezpečnost … je zcela jistě vyšší než nepatrná, zejména s ohledem na skutečnost, že se jedná o příslušníka Policie České republiky.“.
Není zřejmě nezbytné mít tak vysokou erudici, jako služební funkcionář, pod jehož řízení spadá (spadala) služba kriminální policie a vyšetřování, aby bylo možno učinit závěr, že
1. neomluvená nepřítomnost ve službě nemá znaky trestného činu podvodu, a to nejen proto, že k tomu, aby se jednalo o podvod, musí na cizím majetku být způsobena škoda nikoli nepatrná. V odůvodnění rozhodnutí je obsažena ještě jiná, zcela odlišná kvalifikace nepřítomnosti ve službě. Služební funkcionář spatřuje v tomto jednání porušení „nařízené doby služby, ale i rozkazu policejního prezidenta č. 1/2005, kterým se vydává „Etický kodex Policie České republiky“. Jeho odchod ze služby je zejména v rozporu s ustanovením přílohy č. 1 kodexu, odst. 2 písm. c), odst. 5 písm. a), b), kterým je policista zavázán k odpovědnosti jako základní hodnotě Policie ČR, je povinen nést osobní odpovědnost za svoji morální úroveň a svůj profesionální výkon a je zavázán chovat se bezúhonně ve službě i mimo ni.“. Z uvedeného mělo být také odvozeno, že nejde o porušení ustanovení trestního zákona, ale o kázeňský přestupek, který je v § 50 zákona o služebním poměru definován jako zaviněné jednání, které porušuje služební povinnost, ale nejde o trestný čin nebo o jednání, které má znaky přestupku nebo jiného správního deliktu. Jestliže se služební funkcionář domníval, že se jedná o trestný čin, bylo by nadbytečné vymezovat skutkovou podstatu kázeňského přestupku. V neposlední řadě by musel také dát podnět k trestnímu stíhání pro trestný čin podvodu.
2. napadení jiného nemusí vždy naplňovat znaky trestného činu výtržnictví (skutková podstata výtržnictví nevyžaduje, aby bylo jednání, jímž je spácháno, učiněno na veřejnosti a veřejně, jak se domnívá služební funkcionář, ale na veřejnosti nebo veřejně). Jedinými důkazy o napadení kolegy jsou výpověď napadeného policisty, který byl v takovém stavu opilosti, že padal, pohyboval se po oddělení bez částí oděvu a rozbíjel zařízení obvodního oddělení, výpověď přítelkyně napadeného, která se o tom dozvěděla od napadeného a policisty, který napadení neviděl, ale domnívá se, že slyšel. Za nepřímý důkaz o napadení dokonce považuje i zranění navrhovatele! Zásadní pochybení lze spatřovat v tom, že se rozhodnutí o propuštění nijak nevyrovnalo s argumentací policisty, který popisuje událost zcela odlišně. Pro jeho tvrzení o stavu těžké opilosti, hrubých urážkách navrhovatele i ostatních policistů na oddělení, o jeho agresivním jednání, pádech způsobených opilostí atd., svědčily výpovědi všech policistů přítomných na oddělení.
Ve výroku rozhodnutí není napadení kolegy kvalifikováno jako jednání, které má znaky trestného činu, ale jako jednání, které je „hrubým porušením rozkazu policejního prezidenta č. 1/2005, kterým byl vydán „Etický kodex Policie ČR“. Zejména Přílohy č. 1 odst. 4 písm. b), podle kterého policista musí dbát na to, aby vztahy k ostatním kolegům byly založeny na základě profesní kolegiality, vzájemné úcty, respektování zásad slušného chování a korektního jednání, a odst. 5 písm. b), který stanoví, že policista se musí chovat bezúhonně ve službě i mimo ni tak, aby důstojně reprezentoval Policii ČR svým jednáním, vystupováním i zevnějškem“. O vymezení skutkové podstaty kázeňského přestupku platí to, co bylo uvedeno k předchozímu bodu.
O zmatečnosti a nezákonnosti kvalifikace tohoto skutku svědčí i to, že Inspekce ministra vnitra věc postoupila správnímu orgánu pro podezření z přestupku. Rozhodnutím městského úřadu, kterým bylo řízení o přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, kterého se měl dopustit policista, zastaveno, neboť spáchání skutku, o němž bylo řízení vedeno, nebylo obviněnému z přestupku prokázáno.
Z uvedeného přesvědčivě vyplývá, že k jednání navrhovatele, za něž byl propuštěn ze služebního poměru, nemohlo dojít, protože jednání nemělo znaky trestného činu, a dokonce ani přestupku.
3. porušení interního aktu řízení (např. plánu služeb) nemá v právním státě znaky trestného činu. Pro uvedené konstatování je zbytečná jakákoli další argumentace.
O kvalifikovanosti tak závažného rozhodnutí, jakým rozhodnutí o propuštění nepochybně je, svědčí i další právní pochybení obsažená v odůvodnění rozhodnutí.
1. Policistovi je kladeno za vinu porušení ustanovení § 15 písm. a) a § 16 odst. 1 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (jak správně zní název v odůvodnění nesprávně uvedeného zákona).
Ustanovení § 15 písm. a) stanoví, že osobám, které jsou zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek a jsou ve stavu, v němž bezprostředně ohrožují sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, se zakazuje vstupovat do všech veřejných prostor, kde by mohly způsobit sobě nebo jiné osobě škodu nebo vzbudit veřejné pohoršení. Služební funkcionář zcela pominul skutečnost, že na příslušníky bezpečnostních sborů se vztahuje specifická právní úprava daná ustanovením § 92 odst. 3 písm. h) zákona o služebním poměru, který ukládá policistovi povinnost nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat ani jiné návykové látky ve služebnách, a v době služby i mimo ně, a nenastupovat pod jejich vlivem do služby.
Podle § 16 odst. 1 zákona č. 379/2005 Sb. nesmí osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním. Porušení tohoto ustanovení se příslušník nemohl dopustit, když je mu současně kladena za vinu neomluvená nepřítomnost ve službě.
Služební funkcionář v odůvodnění nevysvětlil, jak je možné, že když podle jeho soudu byl navrhovatel ve stavu, v němž bezprostředně ohrožoval sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nejen vpuštěn na obvodní oddělení policie, ale jak mohl na tomto oddělení setrvat minimálně 40 minut. Je tudíž zřejmé, že v takovém stavu nebyl. Ze záznamu o podání vysvětlení sepsaného s vedoucím obvodního oddělení vyplývá, že se mu navrhovatel podnapilým vůbec nejevil. Známky opilosti neshledal ani další svědek.
Navrhovatel byl dvakrát podroben dechové zkoušce ke zjištění obsahu alkoholu v krvi, a to dne 13. 11. 2007 a 14. 11. 2007. V obou případech postupoval nadřízený navrhovatele a pracovníci vnitřní kontroly v přímém rozporu se zákonem, na nějž se rozhodnutí služebního funkcionáře odkazuje. Podle § 16 odst. 1 až 3 zákona č. 379/2005 Sb. je orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Ani jeden z důvodů evidentně nebyl dán. Dne 13. 11. 2007 ve 23:00 hodn, tedy 8 hodin po skončení směny a 2 hodiny po příchodu z obvodního oddělení, byl navrhovatel vyzván, aby se ze svého bydliště dostavil na oddělení, kde byl podroben dechové zkoušce. Další dechová zkouška byla provedena dne 14. 11. 2007 v 09:30 hodin, tedy v době, kdy navrhovatel nevykonával službu a později byl na tuto dobu lékařem uznán neschopným ke službě. Služební funkcionář nejen nezjistil nezákonný postup při zjišťování alkoholu v krvi, ale dokonce v rozhodnutí uvedl, že „Tím, že policista odmítl po dvakrát výzvu podrobit se odbornému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu v krvi, porušil ustanovení § 16 odst. 2, 3 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, dle kterého má tuto povinnost stanovenu.“.
2. Služební funkcionář považoval za porušení právních předpisů nenastoupení služby dne 14. listopadu 2007.
Nevzal však při tom vůbec v potaz, že tohoto dne ještě před počátkem stanovené směny navrhovatel předem nadřízenému oznámil překážku ve službě, spočívající v ošetření příslušníka ve zdravotnickém zařízení, za situace, kdy nemohl o služební volno požádat ve smyslu § 75 odst. 2 zákona o služebním poměru. Po ošetření bylo lékařem vystaveno potvrzení o neschopnosti ke službě počínaje tímto dnem. Je naprosto irelevantní, zda tak lékař učinil v době do 09:00 hodin, kdy byl policista kontrolován, nebo později. Den 14. listopadu je omluven z důvodu neschopnosti ke službě. Lze se naopak ptát po důvodu kontroly policisty v místě bydliště, když služební funkcionář ještě neměl potvrzení o neschopnosti ke službě, které by k provedení kontroly opravňovalo.
S právními předpisy je rozporné také rozhodnutí ředitele krajské policejní správy. Odvolací orgán se ani slovem nevyrovnal s námitkou neexistence v rozhodnutí uvedených znaků trestných činů, obsaženou v odvolání, které navrhovatel podal proti rozhodnutí o propuštění. Pouze konstatoval, že jednání spočívající v předčasném odchodu ze služebny, napadení kolegy a přítomnost na služebně mimo dobu služby v podnapilém stavu za prokázané. Namísto právně relevantní argumentace odvolací orgán konstatoval, že „Odvolatel svým jednáním popsaným v odůvodnění napadeného rozhodnutí porušoval služební předpisy a zákony, což je ve zřejmém rozporu se služebním slibem, a tím prokázal, že nemá dostatek kázně a morálně volních vlastností potřebných pro náročný a odpovědný výkon služby policisty. Odvolatel jako policista je ze zákona zmocněn k odhalování a postihu protiprávního jednání jiných občanů. Proto požadavek i na potřebné morálně volní vlastnosti u policistů je oprávněně ze strany bezpečnostního sboru předpokládán a vyžadován. Odvolatel však svým jednáním 13. a 14. 11. 2007 prokázal, že evidentně nemá dostatek morální a profesní odpovědnosti, aby se nežádoucího a pro policistu nepřípustného jednání sám zdržel.“ Jaký vztah má toto slohové cvičení k prokázání znaků trestného činu, však odvolací orgán blíže nevysvětlil.
Přes existenci potvrzení o neschopnosti ke službě na den 14. listopadu 2007 považuje odvolací orgán „za prokázané nesporné porušení služební povinnosti ze strany odvolatele“ jeho nenastoupení k výkonu dozorčí služby.
Odvolací orgán nepostupoval podle § 190 odst. 7 zákona o služebním poměru, který mu ukládá přezkoumat napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, v rozsahu, jaký je uveden v odvolání. V celém rozsahu nepřezkoumal ani zákonnost napadeného rozhodnutí, když nezjistil, že nebyla splněna základní podmínka pro propuštění pro porušení služebního slibu – jednání, které má znaky trestného činu.
Nekvalifikovanost rozhodnutí je přímo alarmující. Služební funkcionář policie mimo jiné nedokázal právně kvalifikovat jednání policisty, v řízení záměrně nebral v potaz důkazy, které svědčily ve prospěch policisty, v rozhodnutí je celá řada věcných chyb, pravopisných chyb (viz citace) a nesrozumitelných obratů. V důsledku toho je jisté jedno – dobré jméno policie utrpělo mnohem více tímto rozhodnutím než jednáním policisty.
A rozuzlení? Ministr vnitra neshledal důvody pro zahájení přezkumného řízení a tudíž ani rozpor s právními předpisy.
A ještě je třeba učinit jednu poznámku. Uvědomují si autoři s takovou slávou v život uvedeného Etického kodexu, jaký klacek na policisty vytvořili tímto morálně právním hybridem?
JUDr. Petr Tomek, místopředseda NOS PČR
Přidejte komentář
- Vyžadované údaje jsou označeny tučně.
počet příspěvků: 7
Příspěvek č. 6 ze dne 07. 10. 2011, 14:47:39
počet příspěvků: 7
Příspěvek č. 5 ze dne 07. 10. 2011, 02:30:06
počet příspěvků: 7
Příspěvek č. 4 ze dne 05. 10. 2011, 02:40:07
počet příspěvků: 7
Příspěvek č. 3 ze dne 25. 08. 2011, 20:17:13
počet příspěvků: 7
Příspěvek č. 2 ze dne 04. 11. 2009, 22:54:05
počet příspěvků: 7
Příspěvek č. 1 ze dne 31. 10. 2009, 08:46:55
počet příspěvků: 7
Příspěvek č. 7 ze dne 07. 10. 2011, 18:02:33