Stíny zákonnosti
Stín první
Vážení kolegové, rozhodli jsme se zařadit do našich novin seriál o odstrašujících případech porušování zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ze strany služebních funkcionářů. V policii zcela absentuje jakákoli kontrola dodržování právních předpisů v oblasti služebního poměru. Odbor personální Ministerstva vnitra na svoji kontrolní činnost již dávno rezignoval, Ředitelství řízení lidských zdrojů Policejního prezídia České republiky to výslovně v náplni činnosti nemá, odboroví funkcionáři v krajích zpravidla žádné nezákonnosti neavizují.
Příběh, který vám dnes budu vyprávět, vám mnohým bude připadat velmi povědomý. Nelze se tomu divit, vždyť takových příběhů je v celé policii nepočítaně – bohužel. Je to příběh policistů z jednoho obvodního oddělení policie a jejich snaze dovolat se nároku na zvýšení základního tarifu služebního příjmu při zajišťování směnného režimu služby.
Policisté za služby kriminální policie a vyšetřování zajišťují výjezdové služby ve dvou směnách v době od 6.00 do 18.00 hod a od 18.00 do 6.00 hod., a to jak ve všedních dnech, tak v sobotu a neděli. Do těchto směn jsou zařazování v průměru 2 a 3krát za měsíc. Požádali proto služebního funkcionáře, aby jim podle § 114 odst. 2 zákona o služebním poměru přiznal nárok na zvýšení základního tarifu o 10 %.
Služební funkcionář odmítl zvýšený tarif přiznat, s tím, že se nejedná o směnný nebo nepřetržitý režim služby, neboť „není naplněn nezbytný atribut směnného režimu služby, a totiž vzájemné střídání příslušníků v různých směnách, resp. využívání příslušníků 1. skupiny SKPV pro zajištění pracoviště, jehož personální obsazenost by byla pokryta směnami, které se vzájemně střídají a předávají si pracoviště“. Protože je služba uvedených policistů konaná v noci a v sobotu a neděli vykonávána na jiné služebně v důsledku centralizovaného výkonu výjezdové činnosti pro celé území města, argumentoval služební funkcionář také tím, že „Situaci, kdy příslušníci vykonávají službu na pracovišti Centrum, vnímám jako jednorázový (byť opakovaný) výkon služby na odlišném pracovišti.“.
Oba důvody pro odmítnutí nároku na zvýšený základní tarif jsou z pohledu dikce § 53 odst. 4 zákona o služebním poměru liché.
Policisté vykonávají i při službě na centralizované služebně službu ke splnění úkolů vlastního obvodního oddělení, respektive i ke splnění těchto úkolů. Ze změny organizace výkonu služby a změny místa, kde je služba vykonávána, není totiž možno dovodit, že není splněna podmínka pro zvýšení základního tarifu – střídání směn, případně zajišťování nepřetržitého provozu. Směny se nepochybně střídají. Po ukončení činnosti na obvodním oddělení nastupuje další směna se shodnými úkoly na jiné služebně. Po ukončení služby na jiné služebně nastupuje směna na obvodním oddělení. Ke střídání dochází i na jiné služebně v sobotu a neděli. Jedná se nejen o směnný režim, ale také o režim nepřetržitý, který je uvedenými policisty zabezpečován službami v sobotu a neděli.
Za nepřetržitý režim služby se podle citovaného ustanovení považuje režim služby, v němž se příslušníci vzájemně střídají ve směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích k zajištění nepřetržitého provozu vyžadujícího výkon služby 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu. Za nepřetržitý režim služby se považuje také režim služby, v němž se příslušníci sice v průběhu 24 hodin nestřídají, ale vykonávají v něm službu ve 24hodinových směnách. Znamená to, že nepřetržitý provoz může být současně jednosměnný (ve 24 hodinových směnách), dvousměnný (ve 12 hodinových směnách) i třísměnný.
Protimluv je obsažen také v použití vylučujících se pojmů „jednorázový“ a „opakovaný“. Pokud by se skutečně jednalo o výkon služby na „odlišném pracovišti“, museli by policisté být převeleni podle § 36 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru (Příslušníka lze převelet z důvodu důležitého zájmu služby k plnění jiných úkolů bezpečnostního sboru, jež nevyplývají ze služebního místa, na které je ustanoven). Skutečnosti neodpovídá ani označení služeb vykonávaných policisty SKPV za „nárazové a nahodilé“. Zjevně se jedná o předem stanovený způsob organizace a výkonu služby.
Reakce na oprávněný požadavek na sebe nenechala dlouho čekat. Policisté byli pozváni na pohovor a bylo jim sděleno, že jestli budou i nadále trvat na svém požadavku, budou kázeňsky potrestání. Že by služební funkcionář nevěděl o existenci ustanovení § 77 odst. 10 zákona o služebním poměru, který stanoví, že „Bezpečnostní sbor nesmí postihovat příslušníka nebo jej znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků, které pro něj vyplývají ze služebního poměru.“?
Policisté přesto požádali o stanovisko odbor personální Ministerstva vnitra. Ten jim dopisem pod č.j.:MV-49903-2/SP-2008 potvrdil, že jejich požadavek na zvýšení základního tarifu je oprávněný a sdělil jim, že „V případě, že vaše zařazování do výjezdu okresního ředitelství v rámci rozvržení základní doby služby již trvalo v době vydání rozhodnutí služebního funkcionáře o ustanovení na služební místo bez stanovení základního tarifu zvýšeného o 10 %, využijte institut mimořádného opravného prostředku ve smyslu § 193 zákona, tzv. přezkumné řízení“.
V této fázi služební funkcionář přešel od k vyhrožování k činu. V rámci probíhající reorganizace bylo připraveno několik personálních změn, které se však netýkaly služebny, na níž byli policisté zařazeni. Náhle však došlo k tomu, že jeden z funkcionářů naznal, že by bylo třeba rozprášit „rebelské hnízdo“, které si dovolilo dělat problémy. Proto byla personální změna narychlo upravena a kolektiv práva se dožadujících policistů byl rozdělen. Jejich služební místa byla účelově narychlo zrušena a policisté byli převedeni na jiná služební místa v jiném oddělení. Poté, co byli odbojní policisté převedeni, byla jejich původní služební místa záhy obnovena a obsazena jinými policisty. Několika z takto „potrestaných“ policistů bylo naznačeno, že další jejich kroky jsou zbytečné a aby nechodili „hlavou proti zdi“. Příznačné pro dnešní jednání s policisty je také to, že několika policistům byla, před podáním žádosti o přiznání zvýšeného tarifu, udělena odměna za příkladné plnění služebních povinností a jejich plnění úkolů nad rámec doby služby. Po prvním dotazu na směnnost dva měsíce poté se vše jako mávnutím kouzelného proutku změnilo a stejným policistům byl uložen kázeňský trest písemné napomenutí za špatné plnění služebních povinností s tím, že pokud nedojde k nápravě bude trest přísnější. Z několika míst bylo těmto policistům jasně řečeno, že museli čekat za svojí troufalost následky.
Policisté učinili tak, jak jim bylo odborem personálním Ministerstva vnitra doporučeno, obrátili se na ministra vnitra s podnětem na zahájení přezkumného řízení ve vztahu k výroku o výši základního tarifu obsaženému v rozhodnutí o ustanovení na služební místo. Jaké však bylo jejich překvapení, když obdrželi dopis ministra vnitra č.j.:KM-297/PK-2008, jímž jim sdělil, že odmítl přezkumné řízení zahájit.
Argumentace, která byla pro odmítnutí podnětu použita, je v příkrém rozporu s dikcí právního předpisu. V dopisu se uvádí“ „Charakteristickým rysem nepřetržitého provozu je pravidelnost střídání služeb, po nichž vždy následuje delší časový úsek volna (zpravidla 2 až 3 dny). Směnný provoz je charakterizován pravidelností střídání směn na pracovišti, včetně předávání si služby mezi policisty končícími směnu a nastupujícími do směny. Jde buď o dvě směny v případě dvousměnného provozu, případně tři směny v případě v případě třísměnného provozu. Kromě pravidelného střídání směn je u směnného provozu nezbytné, aby byl splněn i jeho druhý atribut, který spočívá v rovnoměrné četnosti jednotlivých směn. Tedy policista zařazený ve směnném provozu by měl v delším časovém úseku konat službu ve stejném počtu směn, ať již jde o směnu ranní, odpolední nebo noční. Teprve za splnění těchto podmínek lze jednoznačně hovořit o směnnosti ve službě policisty.“
Realita je však jiná. Podle citovaného ustanovení § 53 odst. 4 není charakteristickým rysem nepřetržitého provozu bezpečnostních sborů. „pravidelné“, ale „vzájemné“ střídání příslušníků ve směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích k zajištění nepřetržitého provozu vyžadujícího výkon služby 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu. Tvrzení, že po službě „vždy následuje delší časový úsek volna (zpravidla 2 až 3 dny)“ je nutno označit za nesmysl. To by připadalo v úvahu pouze u těch policistů, kteří konají výlučně 24 hodinové směny. Na posouzení nároku na zvýšení základního tarifu to však nemá žádný vliv. Konstatování o „předávání si služby mezi policisty končícími směnu a nastupujícími do směny“ je právně zcela irelevantní.
Bez opory v zákoně o služebním poměru se v dopisu uvádí, že je nezbytné, aby byl splněn „druhý atribut, který spočívá v rovnoměrné četnosti jednotlivých směn“. Má se jednat o hmotně právní podmínku, odvozenou z interpretace ustanovení § 114 odst. 2 zákona o služebním poměru, jenž nárok na zvýšení základního tarifu garantuje každému „příslušníkovi, který vykonává službu ve dvousměnném, třísměnném nebo nepřetržitém režimu služby“? Je zbytečné připomínat, že i interpretační pravidla mají své hranice. Výsledkem interpretace právní normy nemůže být doplnění podmínky, která v zákoně obsažena není. Ostatně ani nebylo třeba vymýšlet již vymyšlené. Personální odbor Ministerstva vnitra výklad k § 53 odst. 4 zákona o služebním poměru a k citovanému ustanovení § 114 odst. 2 publikoval v Souhrnu stanovisek k zákonu č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů ke dni 13.2.2008 (8. verze). Výkladová stanoviska obsažená v tomto materiálu jsou výsledkem činnosti společné komise složené ze zástupců všech bezpečnostních sborů. V předmětném stanovisku se uvádí:
„Příslušníkovi, který vykonává službu ve dvousměnném, třísměnném nebo nepřetržitém režimu služby se podle § 114 odst. 2 zákona základní tarif služebního příjmu zvyšuje o 10 %. Zvýhodnění příslušníků, kteří vykonávají službu v různých úsecích dne, případně také v sobotu a neděli, je odůvodněno tím, že u nich dochází k narušení biorytmu a společenského a rodinného života. Zákon nestanoví, jak má být toto narušení intenzivní, tedy kolik různých směn (ranních, odpoledních, nočních) má příslušník v měsíci vykonat, aby mu nárok na vyšší tarif vznikl.
Služební funkcionář vymezí, kteří příslušníci jsou využíváni ve směnném nebo nepřetržitém provozu. Těmto příslušníkům náleží zvýšený tarif. Poté není nezbytné sledovat, zda příslušník v daném kalendářním měsíci splní podmínku směnnosti (například pro neschopnost ke službě, účast na školení). Zvýšený tarif se příslušníkovi odejme v případě, že je převeden do jiného než směnného nebo nepřetržitého režimu služby (převedení na jiné služební místo, změna režimu služby na témže služebním místě ze zdravotních nebo jiných důvodů).
Spravedlivé poskytování zvýšeného tarifu vyžaduje, aby služební funkcionáři organizovali službu tak, aby zvýšený tarif bylo možno poskytovat co možná nejmenšímu počtu příslušníků. Opačný postup by byl v rozporu s povinností služebního funkcionáře nakládat hospodárně s majetkem České republiky.“.
Zamítavé stanovisko se částečně opírá o stanovisko ředitele Ředitelství pro řízení lidských zdrojů Policejního prezídia České republiky, který „připustil i možnost opačného právního názoru.“. To je poněkud zavádějící. Jak toto stanovisko, tak stanovisko oddělení metodiky a kontroly odboru personálního Ministerstva vnitra doporučilo postup podle § 193 zákona o služebním poměru. Jinak řečeno, obě pracoviště došla k názoru, že požadavek na zvýšení základního tarifu je oprávněný.
Jak je zřejmé, dopis ministra vnitra a stanovisko jeho odborného pracoviště jsou diametrálně odlišné. Ani v zákoně, a tudíž ani v citovaném stanovisku, nelze najít oporu pro závěr, že „policista zařazený ve směnném provozu by měl v delším časovém úseku konat službu ve stejném počtu směn, ať již jde o směnu ranní, odpolední nebo noční“. Poněkud uniklo pozornosti ministra vnitra, že v policii není třísměnný režim obvyklý, jestli vůbec existuje. Pravidelné střídání 3 směn je možná běžné pro obuvnický průmysl nebo hornictví, ale v policii jsou běžné nejen dvě směny po 12 hodinách, ale také dvě směny po 8 hodinách, nemluvě již o 24 hodinových směnách, u nichž je pravidelné střídání vyloučeno, a o rozvržení doby služby na směny ve střídajícím se rozsahu 18, 12, 10, nebo 6 hodin v různých částech kalendářního dne a v různých dnech v týdnu. Kdyby zákon výše uvedenou podmínku skutečně stanovil, asi by zcela abstrahoval od reality.
Už při pouhém srovnání s realitou neobstojí velmi důrazný závěr o tom, že „Teprve za splnění těchto podmínek lze jednoznačně hovořit o směnnosti ve službě policisty“. Za nepravdivé je proto nutno označit i závěrečné konstatování uvedené v závěru dopisu, že „Policistu s obecně pravidelným režimem služby (od 7.30 do 15.30 hod.), který je s velmi výrazně nižší četností služeb plánován do výjezdové služby a stálých služeb, případně podle bezpečnostní situace v teritoriu a aktuálních potřeb výkonu služby je využíván v bezpečnostních akcích na teritoriu, nelze považovat za policistu zařazeného v nepřetržitém či směnném režimu služby.“
Jen pro úplnost dodávám, že podmínka stejného počtu různých směn nebyla stanovena ani v předchozí právní úpravě ve vztahu k zvláštnímu příplatku za směnnost podle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. V uvedeném ustanovení se uvádělo: „Zaměstnanci, kterému zaměstnavatel v rámci dvousměnného, třísměnného nebo nepřetržitého provozu rozvrhl pracovní dobu tak, že střídavě vykonává práci v ranní, odpolední, popřípadě noční směně, přísluší příplatek ve výši 100 Kč až 500 Kč měsíčně“.
Je zde ještě jeden zcela nepochybně významný aspekt. Na mnoha útvarech služby kriminální policie a vyšetřování, kde se služební funkcionáři drželi metodiky Ministerstva vnitra, je zvýšení základního tarifu, při naprosto totožném rozvržení doby služby policistů, běžně přiznáváno. Je tudíž potvrzena nerovnost přístupu k příslušníkům, kteří vykonávají službu stejné hodnosty.
Nelze se jistě divit, že někteří z uvedených policistů zvažují odchod od policie. Když se zmínili, že se budou svého nároku domáhat soudní cestou, bylo jim nadřízenými sděleno, že v takovém případě by bylo jejich setrvání u policie zbytečné a nemohli bychom už sloužit. Proč, to jim řečeno nebylo, ale je to asi jasné vzhledem k jejich postoji do současné doby. Kladu si otázku, zda postup služebního funkcionáře není v přímém rozporu se snahou o stabilizaci tak těžce zkoušené policie. Snadno odpovíte shodně se mnou, že určitě nikoli. Nebo policie věnuje finanční prostředky a své síly pouze na horkou jehlou šitý nábor nových policistů, a stabilizace těch současných ji obtěžuje? Klidně se jich zbaví pro uražené „JÁ“ některých služebních funkcionářů? Není jí líto vyhazování státních prostředků? Nebo stále ještě platí heslo „Z cizího krev neteče“?
Nechci spekulovat, jakou motivaci měl ministr vnitra k použití argumentů, které neobstojí nejen před právními předpisy, ale ani před logickým úsudkem, aby odůvodnil nepřiznání zvýšeného tarifu, ale byla-li touto motivací snaha ušetřit v podstatě zcela bezvýznamnou částku z rozpočtu policie, byl by to důvod ke smutku. Vždyť kolik bude ve srovnání s ní stát výcvik a vyškolení nového policisty! A jak dlouho bude trvat, než bude vynaložené prostředky policii skutečně vracet? Je ještě v policii někdo, kdo se nad těmito otázkami má chuť a vůli zamyslet?
JUDr. Petr Tomek
Článek ke stažení ve formátu PDF
